Provozování autopůjčovny

Pokud by chtěl někdo provozovat autopůjčovnu, co vše musí pro to udělat a jaké nástrahy ho čekají? Většina z nás někdy v životě využila služeb autopůjčovny. Často si auto půjčujeme na zahraničních dovolených, kdy chceme poznat krásy tamní země. Vše vypadá jednoduše. Objednáme si auto, vyzvedneme si ho, pojezdíme a zase ho vrátíme. Zdá se, že podnikání v tomto oboru je jednoduché a automobily pracují za jejich majitele. Zákazníci platí za pronájem vozidla a majitel inkasuje peníze. Má vůbec kromě zaparkování auta nějakou práci či starosti?

Zahraniční výlety mají svá rizika

Největším nákladem je bez pochyby nákup automobilu. Pokud chceme, aby auto něco vydrželo a nebyli jsme s ním neustále v autoservisu, musíme do něj zainvestovat více než 150 000 Kč. Čím je auto starší a má najeto více kilometrů, tím větší je šance na to, že se stane nějaká nepříjemnost. A pokud se stane v zahraničí, budeme mít velké starosti, jak s autem, tak s jeho posádkou. Občas chtějí lidé s autem cestovat například do Norska nebo Anglie. Pokud ovšem do nich někdo po cestě nabourá (nebude to jejich vina). Pojišťovna nechá auto odtáhnout do nejbližšího servisu, kde ho opraví. To je ovšem vše, co pro vás v rámci havarijního pojištění udělá. Můžete mít náhradní vozidlo, ale to si musíte vyzvednout v Praze. Cestu zpátky domů vám nikdo neproplatí. Auto bude opravené za cca 10 dní, a to už bude dávno po dovolené. Následně se někdo na vlastní náklady musí vypravit do servisu do zahraničí pro opravené auto. A takový výlet muže vyjít na pěkných pár tisíc.

Auta rychle stárnou

Pokud pronajímáte byt, nemusíte řešit nějakou amortizaci čili ztrátu hodnoty v čase. Byty většinou drží svoji hodnotu, dost často se jejich hodnota v čase zvyšuje. To ovšem u aut neplatí. Pokud koupíte auto za 300 000 Kč, tak ho za rok prodáte přibližně za 250 000 Kč, a to v něm nemusíte vůbec jezdit. Pojišťovny chtějí po autopůjčovnáchdvojnásobné pojistné, jelikož spadají spolu s taxislužbou a autoškolami do rizikové skupiny. Další nákladovou položkou je silniční daň, k tomu si můžeme rovnou připočítat zdravotní a sociální pojištění majitele půjčovny, které v minimu vychází v současné době na cca 4 500 Kč měsíčně. Záhy se ozve Osa, Intergram a Český rozhlas, kteří se přiživí na autorádiech (cca 90 Kč/auto/měsíc). S autem musíme jezdit na STK a emise. To je ta zanedbatelná část výdajů. V autoservisu vás také pravidelně připraví o pár tisícovek. Pokud je auto nové a neopravujeme tak často, musíme v rámci záruky jezdit na servisní prohlídky do autorizovaného servisu. A jak jistě víte, tam se platí opravdu za všechno. Jedna taková prohlídka včetně výměny oleje vyjde podle auta na cca 6 000 Kč. Pokud máme starší vozy, tak do autorizovaného servisu povině jezdit nemusíme, ale logicky starší auto si bude ukrajovat stejnou částku v podobě různých oprav.

Nákladů je dost

Auto chce měnit olej, filtry, žárovky, stěrače, svíčky, pneumatiky se ojíždí, občas někdo ukradne mlhovky, skla zrcátek či airbag. Někdy přijdeme k autu a ono má promáčklé dveře. Pokud nemáme hodně nízkou spoluúčast u pojišťovny, vše jde za námi. Pokud máme nízkou spoluúčast, pojistka znatelně zdraží. Další věci, které se občas mění jsou ložiska, čepy, spojka, rozvody, brzdové destičky, pakny, kotouče, tu a tam odjede něco v elektrice. Málokdy se stane, že v autě měníte pouze olej a filtry. V dnešní době se derou do popředí náklady na parkování automobilů. V Praze se šíří modré zóny jako mor a poplatek za stání na tomto území je dost vysoký, pokud máte více jak jedno auto. Přepokládáme, že autopůjčovna bude mít více aut, a to se potom prostory s parkovacími místy za dobrou cenu dost špatně shánějí. Lépe řečeno poptávka po parkovcích místech v modrých zónách šroubuje ceny nájmů do závratných výšek.

Autopůjčovny přitahují různé typy

Většina lidí má svůj automobil. Hodně lidí má na sebe exekuce, ale současně mají nějaký ten příjem a nechce se jim splácet. Jejich dluhy jsou totiž nesplatitelné při dnmešním průměrném příjmu. Tito lidé si žijí svůj život. Trvalý pobyt mají na obecním úřadě, ale chtějí si také něco užít, a ne od rána do večera makat na dluhy. Už je pozdě na to jim říkat, že neměli dělat to a to. Živí se různými způsoby, ale hlavně na sebe nemůžou mít nic oficiálně napsáno, jinak by na ně skočil exekutor. Tito lidé často navštěvují autopůjčovny. Většinou je vše v pořádku do doby, než se stane nějaká nepříjemnost v podobně poškození automobilu či příchozí pokuty. Poté se s těchto „slušných“ lidí stávají opět neplatiči. Při zavinění nehody je nájemce povinen uhradit spoluúčast, a to se jim většinou nechce. Těžko se potom na nich něco vymůže, když bydlí na úřadě. To samé je s pokutam. dnes platí odpovědnost provozovatele vozidla za dopravní přestupky. Další kapitolou jsou turisté z blízkého východu, kteří si jezdí do Česka nenávratně vypůjčit lepší vozy. A to jim nedávno v Bruselu odklepli přijetí do Schengenského prostoru. Pak už je ani na hranicích nikdo nepřibrzdí. Dnes musí složitě někoho uplácet, aby se s autem dostali dál, v budoucnu budou mít daleko lehčí práci.